Překvapilo mě, kolik lidí neví jak to je v (nejen naší) obci s hasiči. Proto jsem se rozhodl, že Vám aspoň trochu přiblížím jak to je vlastně se Sborem dobrovolných hasičů a zásahovou jednotkou v obci je.
Sbor dobrovolných hasičů je organizace dobrovolníků jako na příklad zahrádkáři nebo myslivecké sdružení. My patříme do Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska (SH ČMS), které má nejvíce členů a je v ČR největší dobrovolné sdružení. V čele SH ČMS stojí starosta a šest náměstků. Jako takové sdružení máme k dnešnímu dni kolem 60 členů a to jak mužů a žen, ale také žáků. V čele našeho SDH je starosta Jan Jílek a spolu s výborem řídí činnost naší organizace. Bohužel jako dobrovolná organizace jsme nezisková. Tudíž jediným naším výdělkem na chod klubu je jen z akcí, které pořádáme. Ať už denní a noční soutěž v požárním sportu, tak ples a jiné akce.
Ze zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně má obec za povinnost zřídit jednotku sboru dobrovolných hasičů obce (dále jen zásahová jednotka), která provádí hašení požárů a záchranné práce při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech a plní další úkoly. Tolik ze zákona a teď jak to v naší obci skutečně je.
Naše zásahová jednotka obce v Dobromilicích má 9 členů (kteří jsou i členy sboru dobrovolných hasičů) a je zařazena do kategorie JPO V. To znamená, že je především určena k zásahům na území své obce. Přesto jsme byli vybráni jako jedna z jednotek, která je určena k zásahům na úseku ochrany obyvatelstva nejen na tomto území.
Jak je dané zákonem zřízení této jednotky, je dané vyhláškou co všechno taková jednotka musí mít – a to dvě důležité věci, technické vybavení a samozřejmě školení na různou práci v jednotce. Naše jednotka má vyškoleného velitele – Bc. Tomáš Svozilek, dva strojníky – Jan Jílek a Milan Antoníček a hasiče – Ondřej Svozilek, Miroslav Vodák, Ing. Petr Soldán, Petr Horna, Milan Trněný a Josef Smolka. Tito členové každoročně prochází řadou výcviků a nutno podotknout, že je to zadarmo a ve svém volném čase. Například v loňském roce jsme prošli výcvikem nositelů dýchací techniky, které trvalo 16 hodin.
Technické vybavení je kupováno a udržováno z rozpočtu obce, protože na rozdíl od sboru dobrovolných hasičů na zásahovou jednotku obec peníze poskytuje. Možná ani někteří zastupitelé neví, že všechno technické vybavení z rozpočtu obce je majetek obecního úřadu a my jsme pouze „správci“ obecního majetku. Naše vybavení se za skoro 10 let pilné práce podařilo obnovit do stávající podoby. Pořídili jsme starou hasičskou Avii, která je tisíckrát lepší než předešlá, máme plovoucí a kalové čerpadla, která nám velice pomohla při zásazích na povodních. I výstroj pro hasiče máme slušné, díky pomoci od státu jsme dostali 6 lehkých zásahových obleků i s botami, dále máme dva těžké obleky pro hašení vnitřních požárů a také 4 dýchací přístroje a další vybavení pro pomoc lidem při mimořádných událostech. Bohužel musím říct, že dost základních věcí nám chybí.
Hodně lidí si myslí, že obecní úřad dává sboru dobrovolných hasičů každý rok spoustu peněz, ale ono to není pravda. Poskytnutý příspěvek jde každoročně na techniku zásahové jednotky. Hodně lidí podotýká, že používáme hadice pro zásahovou jednotku i na soutěžení, ale je nutné si uvědomit, že požárním sportem nejen reprezentujeme obec Dobromilice, ale udržujeme fyzickou přípravu jednotky a také si udržujeme zvyky při používání požární techniky a navíc spoustu techniky na sport si kupujeme ze svých vydělaných peněz.
A právě peníze jsou podle mě podnětem názorům o zrušení zásahové jednotky. Možná by opravdu bylo levnější platit cizí obci za požární ochranu, ovšem i to má spoustu nedostatků. Poslední ostrý zásah na hořící trámy u školky některé ukázaly. Cisterny, které dorazily, neměly dostatek vody pro uhašení požáru, proto bylo nutné napojit hydrant. Těžko by věděli, kde ho hledat. Navíc když ony cisterny dorazily, my jsme už měli vedení natažené a několik minut jsme hasili. Byly to jen trámy, jak většina škodolibě poznamenala, ale co kdyby to byl obydlený dům s několika lidmi?
I profesionální hasiči tyto zásahové jednotky hodně využívají, protože jim mohou práci velice usnadnit. Většina má solidní vybavení i proškolené členy, velice dobře znají situaci v obci a většinou jsou na místě události jako první a mohou tak upřesnit informace operačnímu středisku i začít se záchrannými pracemi.
Jsem již třetím rokem velitelem naší jednotky a mám radost z toho, že jsme dokázali dát dohromady partu mladých lidí, kteří by byli schopni pomoci občanům při každé nejenom mimořádné události. Jestli opravdu dojde ke zrušení této jednotky, možná obec ušetří pár tisíc do obecní pokladny, ale celá práce tolika lidí vyjde naprázdno. Proto si važme této práce, protože nikdy nemůžeme vědět, kdy bychom mohli tuto pomoc potřebovat. Jak praví staré přísloví, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech…
Ing. Tomáš Svozilek
Velitel SDH Dobromilice i zásahové jednotky
První pomoc z pohledu členů JPO
Členové jednotek požární ochrany (dále JPO) zejména při dopravních nehodách se dnes neobejdou bez znalostí poskytování první pomoci. Tato zdravotní příprava již v současné době chybí zejména u JPO kategorií III a V.
První pomoc (dále PP) je soubor jednoduchých a účelných metod a opatření, která mohou být poskytnuta kýmkoliv, kdekoliv a kdykoliv jako bezprostřední pomoc při náhlém postižení zdraví. Je-li součástí tohoto náhlého postižení zdraví i ohrožení života, je pak součástí první pomoci i neodkladná resuscitace.
Základní PP je soubor metod a opatření, která mohou být při náhlém postižení zdraví poskytnuta nebo provedena bez jakéhokoliv specializovaného vybavení. Její součástí je i přivolání odborné – nejčastěji zdravotnické – první pomoci a v případě bezprostředního ohrožení života i základní neodkladná resuscitace.
Rozšířená PP navazuje na základní a zahrnuje i použití specializovaného vybavení (přístroje, nástroje, nejrůznější pomůcky a léky) odborně školenými pracovníky). Její součástí je v případě potřeby i převoz postiženého do stálého zdravotnického zařízení k poskytnutí definitivního ošetření nebo k zabezpečení pokračujícího léčení. U případů bezprostředního ohrožení života je pak její součástí samozřejmě i rozšířená neodkladná resuscitace.
(Někteří autoři používají místo termínů základní a rozšířená PP pojmy laická a odborná PP. Tato terminologická odlišnost je dána většinou tím, zda mluvčí klade větší důraz na možnost použití specializovaného vybavení, nebo na odbornou kvalifikaci osob, které PP poskytují).
U členů JPO se jedná již o rozšířenou první pomoc – kombinaci laických a odborných postupů. Jsou vybavení pomůckami a technikou, jež je laikům nedostupná. Zásahová vozidla hasičů bývají vybavena profesionálními imobilizačními prostředky, křísícími přístroji, speciálními krycími a obvazovými materiály.
Členové JPO jsou mnohdy jediní, kteří jsou schopni dostat se k těžce zraněným osobám na obtížně přístupných místech – díky svému speciálnímu výcviku. Často jsou u havárií jako první, ve značném časovém předstihu před zdravotnickou záchrannou službou. Od hasičů veřejnost očekává podstatně více než od nahodile přítomných svědků.
Do předání zachráněných osob zdravotnické záchranné službě poskytují PP zraněným členové JPO. První pomoc není v žádném případě náhradou lékařského ošetření. Je to okamžitá, dočasná péče poskytovaná nemocnému či zraněnému do doby příchodu lékaře. Účelem PP je udržet nemocného nebo zraněného naživu, zabránit zhoršení jeho zdravotního stavu a napomoci brzkému zlepšení tohoto stavu u postiženého. Plně kvalifikovaný první zasahující hasič má dostatek dovedností a příslušné vybavení pro podporu základních životních procesů, které mohou zmírnit vliv podmínek ohrožujících život.
Nejprve, pokud není k dispozici nikdo kvalifikovanější pro PP, musí první vyšetření uskutečnit hasič, který je povinen věnovat se bezprostředním potřebám postižených. U zraněných osob však provádí pouze ty úkony, ke kterým byl odborně vyškolen a které bezpečně ovládá. Hasič v uniformě zasahuje organizovaně jako člen týmu. Součinnost se zdravotníky a ochota ke spolupráci je většinou dobrá. Při poskytování PP se nechávají vést zdravotníky. Požadavky na hasiče se stále zvyšují. Laická PP je pro hasiče nedostatečná, rutině se žádá podstatně více. Rozsah požadovaných výkonů u hasičů značně přesahuje laickou PP.
Zdravotnická záchranná služba
Zdravotnická záchranná služba patří mezi tři základní složky integrovaného záchranného systému v ČR, kam se řadí i Hasičský záchranný sbor ČR a Policie ČR. Na rozdíl od těchto dvou státem řízených bezpečnostních sborů je provozována regionálně.
Zřizovateli zdravotnické záchranné služby jsou v České republice kraje, které ji v rámci svých regionů také financují a zajišťují provoz. Zaměstnanci záchranné služby nejsou vůči státu ve služebním poměru, jako například policisté, hasiči či pracovníci vězeňské služby.
Oficiální označení krajských záchranek je tvořeno spojením názvu, kraje a označením působnosti. Například pražská záchranka pak nese oficiální název Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy - územní středisko záchranné služby. Podobné je to v dalších krajích.
Systém fungování záchranné služby
Základní náplní činnosti záchranné služby jezajišťování odborné přednemocniční neodkladné péče u stavů ohrožujících lidský život. Ta je zajišťována prostřednictvím operačních středisek, která přijímají vyhodnocují tísňové výzvy na lince 155 a posádkami záchranářských vozidel v terénu, vyjíždějících ze sítě výjezdových stanovišť po celé zemi.
Operační středisko záchranářů ve Středočeském kraji
Dojezdový čas posádek záchranné služby k případu je patnáct minut od přijetí tísňové výzvy. Posádky záchranářských vozů se rozdělují podle složení posádky. Vozy rychlé zdravotnické pomoci (RZP) jsou velké sanitní automobily s řidičem a zdravotnickým záchranářem, umožňující transport ležícího pacienta.
Sanitní vozy jihomoravské záchranné služby
Oproti tomu vozy rychlé lékařské pomoci (RLP) vozí řidiče s lékařem, zpravidla jsou to osobní nebo terénní automobily. V části České republiky funguje systém tak, že ne ke každému případu vyjíždí vždy lékařská posádka. Tzv. setkávací systém (rendez-vous) umožňuje efektivnější využívání lékařů u vážných případů, kde je jich potřeba.
Vůz rychlé lékařské pomoci moravskoslezské záchranné služby
K méně závažným případům tak vyjíždí jen zdravotnická posádka v sanitce. Tam, kde setkávací systém nefunguje, vyjíždí lékař k případům společně s řidičem a záchranářem v jednom sanitním vozidle a vůz je pak označován za rychlou lékařskou pomoc.
Kromě standardních vozidel a techniky pro každodenní provoz disponují záchranné slubjekty i speciálními vozy pro mimořádné události a nasazení. Příkladem je například záchranářský kamión pro hromadná neštěstí v Praze, nebo člun středočeských záchranářů pro zajištění provozu v letních měsících u vodních ploch.
Kamión určený na likvidaci následků hromadných neštěstí a mimořádných událostí provozovaný pražskou záchrannou službou.
Člun sloužící středočeským záchranářům v letním období
Další záchranné služby
Do krajského systému záchranných služeb jsou ve výjimečných případech začleněny také další subjekty. Příkladem může být Praha - západ, kde rychlou záchrannou službou zajišťuje i Asociace samaritánů ČR, v Řevnicích funguje soukromá záchranná služba Trans Hospital.
Sanitka záchranné služby Asociace Samaritánů ČR
Dopravní zdravotní služby
Vedle zdravotnických záchranných služeb fungují v České republice soukromé dopravní a zdravotní služby, které mají charakter nestátních zdravotnických zařízení. Tyto organizace se zpravidla zaměřují na zajišťování dopravy raněných, nemocných, rodiček a podobné služby.
Ten, kdo ´vyčistí´ zahradu ohněm, zaplatí pokutu
Jarní sluníčko už pomalu zahání zimu do kouta a mrazy snad již brzy vystřídají příjemné jarní teploty. Už během uplynulého víkendu na některých místech našeho kraje zaznamenali hasiči požáry trávy a polního porostu.
V první březnový den tomu nebylo jinak. V 11.41 hodin vyjížděli hasiči z Chrudimi spolu s dobrovolnými hasiči z Hrochova Týnce na požár trávy mezi obcemi Úhřetice a Uhřetická Lhota. Jednalo se o požár staré trávy na ploše o rozloze přibližně 15×30 m mezi silnicí a řekou Novohradkou. Jednotka profesionálních hasičů zlikvidovala požár pomocí vysokotlakého proudu, dobrovolní hasiči byli ponecháni v záloze. Po zlikvidování požáru se obě jednotky vrátily na základny.
Hasiči ze stanice Lanškroun ve 13.33 hodin byli povoláni k požáru trávy do obce Dolní Třešňovec. Na místě bylo zjištěno nedovolené vypalování trávy, které bylo uhašeno jedním vysokotlakým proudem.
Na výše uvedených případech je vidět, že mnozí z nás se stále ještě obracejí k pálení trávy. Vzít zápalky a stařinu vypálit je jednodušší a méně namáhavé než poctivě hráběmi celou plochu zbavit starého porostu. Pomáhá k tomu i přežívající názor, že popel z vypáleného trávníku je dobrým hnojivem přispívajícím k lepšímu růstu nového porostu.
Konečně, koho by napadlo, že tato „metoda“ zahradnické práce může vést k nejtragičtějším koncům.
Pálení staré trávy i ostatních porostů v souvislých plochách je zákonem o požární ochraně zakázáno. Hrozí nebezpečí přenesení požáru na jiný objekt nebo plochu podobnou té spalované, a to po povrchu suché vegetace, zanesením ohně větrem nebo i konvektivními proudy horkých spalin s jiskrami a v neposlední řadě přenesením ohně v podloží. Poslední nebezpečí je aktuální zvláště v lesích nebo na plochách, kde je silnější vrstva lesní hrabanky.
Takový oheň může „doputovat“ na vzdálenost desítek metrů a objevit se i po několika dnech. Jsou známé případy, např. vzplanutí lesa po dvou týdnech ve vzdálenosti až sedmdesáti metrů od původního místa pálení. Bohužel jsou každoročně zaznamenávány i případy udušení lidí v kouři a v neposlední řadě i uhoření při nezvládnutém, původně jen malém kousku vypalované plochy.
Ten, kdo se rozhodne „vyčistit“ svou zahradu ohněm, může zaplatit i několikatisícovou pokutu. Při plošném vypalování porostů se dopouští přestupku dle zákona o požární ochraně, za který jí hrozí pokuta do 25 tisíc korun. Fyzické osoby mohou provádět kontrolované spalování hořlavých látek, např. shrabanou trávu pálit na hromadě.
Podnikající právnické a podnikající fyzické osoby taktéž nesmí plošně vypalovat porosty. Při spalování hořlavých látek na volném prostranství jsou navíc povinny, stanovit opatření proti vzniku a šíření požáru. Podnikající právnické a podnikající fyzické osoby se při plošném vypalování porostů dopouští přestupku dle zákona o PO, za který jí hrozí pokuta do 500 tisíc korun (stejná pokuta hrozí pro nenahlášení požáru).
Dále jsou povinni spalování předem oznámit příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje. Navíc dle zákona o PO pro fyzické osoby, podnikající právnické a podnikající fyzické osoby je povinnost bezodkladně oznamovat každý vzniklý požár příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje.
Požáry od komínů a topidel ročně způsobí škody za více jak 70 miliónů korun
Hasiči ročně likvidují přes 20 tisíc požárů. Jedny z nejzávažnějších požárů jsou požáry v domácnostech. V roce 2009 hasiči zasahovali u téměř 2 500 požárů v domácnostech, při kterých 62 osob zemřelo, dalších 442 osob se zranilo. Oheň v bytech a rodinných domech způsobil škody za více jak 373 milionů korun. Nejčastější příčinou je dlouhodobě nedbalost, ale svůj standard si stále drží také požáry způsobené komíny a topidly. Vzhledem k začínající topné sezóně, přinášíme informace právě o požárech, které usmrcují, zraňují a způsobují škody za milióny korun v bytech, rodinných domech, chatách, chalupách.
A proč lidé umírají ve svých domácnostech? Jak předejít ohrožení života a zdraví, zničení vlastního domova a rodinných památek?
Komíny
V roce 2009 bylo způsobeno 314 požárů od provozu komína (nevhodná konstrukce komínu, zazděný trám v komíně, spáry v komíně, jiskry z komína, vznícení sazí). O život přišla jedna osoba, jedenáct osob bylo zraněno a škody dosáhly přes 47 miliónů korun. Nejvíce těchto požárů mají na svědomí jiskry z komína a vznícení sazí, celkem 140 požárů. Nejvíce těchto požárů vzniklo v prosinci a lednu, ale výjimkou nejsou ani jarní a letní měsíce!
Během prvního pololetí roku 2010 hasiči zaznamenali do svých statistik již 172 požárů od komínů.
Topidla
Technické závady topidla, jeho špatný stav, nesprávné umístění nebo jejich instalace v roce 2009 způsobily 160 požárů! Tři osoby přišly o život, patnáct se zranilo a škody dosáhly téměř 25 miliónů korun. Nejvíce požárů v loňském roce bylo způsobeno nesprávným umístěním a instalací topidla (u hořlavých materiálů – záclony, pohovky s přehozy atd.). Těchto požárů bylo vloni celkem 74. Vzhledem k topné sezóně, opět vede prosinec a leden.
Teplomety, infrazářiče a přímotopy
Každoročně je od těchto zařízení způsobeno přibližně pět desítek požárů. Nejčastější příčinou jsou nedbalosti – ponechání hořlavin u topidla, špatná instalace, nedodržení návodu k použití, přikrývání zařízení, z technických závad jsou to závady přívodů, selhání termostatu, závady přívodní šňůry
Předcházejte požáru u vás doma aneb na co nezapomenout
Zvýšenou pozornost je třeba věnovat správné instalaci a údržbě topidel. Vždy se řiďte návodem výrobce, který musí být připojen k výrobku. V žádném případě neinstalujte topidla bez odborné pomoci. Vždy je třeba dodržovat zásadu bezpečné vzdálenosti topidla od dalších předmětů v místnosti, stavebních konstrukcí a podlahových krytin.
Podrobnosti lze nalézt v příloze vyhlášky č. 23/2008 Sb. na www.hzscr.cz/vyhlaska Pokud není možné bezpečný odstup dodržet, musíte zajistit alespoň kvalitní tepelnou izolaci. Jakékoliv hořlavé látky a předměty, které se mohou vznítit, (i obyčejný hadr), skladujte pokud možno co nejdále od topidel. V žádném případě neodkládejte na topné či ohřevné plochy jakékoliv hořlavé předměty. Pozor zejména na barvy nebo laky!
Topné těleso na pevná paliva zabezpečte ochrannou (nehořlavou) podložkou pod topidlem, které znemožní vznícení podlahy tvořené hořlavými materiály a zabrání také žhavým uhlíkům vypadlým z kamen zapálit okolní předměty.
Pokud máte plynové vytápění, dodržujte lhůty revizí plynových spotřebičů (zpravidla 1 krát za 3 roky) a pravidelně kontrolujte, zda správně fungují. Nebezpečí hrozí zejména u otevřených spotřebičů, kde při samovolném uvolňování plynu může dojít k otravě. Uživatelé plynového kotle musí minimálně jednou ročně zajistit kontrolu celého spalovacího procesu, čistotou hořáků počínaje a funkcí pojistkového ventilu či termostatu konče.
Topidla potřebují pro svou správnou funkci dostatečný přívod vzduchu. U některých druhů topidel (např. u karmy) hrozí v případě nedostatečného odvětrání otrava oxidem uhelnatým.
Každé topidlo a komín jekonstruováno na určitý druh paliva a jeho používání je nutné dodržovat. Pokud přejdete z jednoho druhu paliva na druhý (např. z plynového vytápění na topení dřevem), vždy si nechte u odborníků zkontrolovat, zda je váš komín pro tuto změnu vhodný.
Pro topení nepoužívejte nic, co do kamen nepatří – např. biologický či jiný odpad (sláma, umělohmotné lahve apod.). Má to nejen nezanedbatelné ekologické důsledky, ale zvyšuje se i riziko poškození kotle, kamen, kouřovodu nebo komína, čímž roste také nebezpečí vzniku požáru.
Dávejte si pozor i na spalování vlhkého dřeva, komín se přitom zanáší větším množstvím sazí a tím se zvyšuje i riziko požáru. Klesá jeho výhřevnost, odpařená voda navíc negativně působí na tepelnou techniku a proces spalování.
Kamna na pevná paliva nesmíte nikdy zapalovat pomocí vysoce hořlavých kapalin (např. benzínu), vždy hrozí vznícení hořlavých par a vážné zranění.
V případě topidel na pevná paliva dávejte bedlivý pozor na žhavý popel. Nechte jej zcela vychladnout a pak uložte do nehořlavých nádob (např. kovu), které jsou neporušené, uzavíratelné a umístěné v bezpečné vzdálenosti od hořlavých látek a stavebních konstrukcí z hořlavých hmot. Vyvarujte se ukládání žhavého popela do plastových popelnic, ty se totiž mohou pak žárem zdeformovat. Kvůli špatnému uložení popela každoročně dochází k požárům nejen popelnic a kontejnerů, ale i obytných a hospodářských budov.
Nesmí se však zapomínat ani na komíny (zpravidla svislá konstrukce s jedním nebo více otvory, které slouží k odvodu kouře z tepelných spotřebičů) a kouřovody (roura spojující kamna se spalinovou cestou, respektive komínem).
Komíny a kouřovody s připojenými tepelnými spotřebiči se musí udržovat v řádném stavebně technickém stavu. Konkrétně to znamená například udržování celistvosti a neprodyšnosti komínového pláště, i starší komín by měl být řádně vyspárován a pokud možno omítnut. Požáry často vznikají například žhnutím trámů zazděných v komíně (obvyklé zejména u starších staveb).
Kouřovod vedoucí z topidla do komínového tělesa musí být správě izolován. Dbejte na řádné zaústění kouřovodu do komína, dodržujte návody a technické podmínky stanovené výrobcem tepelných spotřebičů. I v případě komína může mít zanedbání neblahé následky. Špatné (netěsné) zaústění kouřovodu do komínového tělesa může díky nekontrolovatelnému uvolňování zplodin způsobit vážné poškození zdraví. Neudržovaný komín rovněž zvyšuje riziko výbuchu kamen.
Pravidelné vymetání sazí v komíně a vybírání odpadu by mělo být proto samozřejmostí, stejně jako kontrola jeho technického stavu. Pro ještě přijatelné zajištění bezpečnosti byste měli provést čištění a kontroly komínů a topidel alespoň před začátkem topné sezóny a po jejím skončení. Pryč jsou ty doby, kdy kominík obcházel dům od domu a sám si hlídal svůj rajón. Dnes řádné čištění a kontrolu komínů si prostřednictvím kominické firmy musí zajistit majitelé objektů sami.
Ačkoliv čištění vlastních komínů lze teoreticky provádět svépomocí, lepší je se spolehnout na odborníky – kominíky. Ti by měli provést revizi komínu i v případě, že se chystáte ke komínu připojit jakýkoliv spotřebič, nebo hodláte změnit druh paliva. O provedení čištění vydá kominík doklad.
K požáru může dojít i od nedostatečně zajištěných či netěsných komínových dvířek, z nichž pak mohou vylétat jiskry či žhavé materiály. Vybírací dvířka u paty komínu by neměla být nikdy umístěna v obytných místnostech, pevně uzavřena musí být i vymetací dvířka na půdě. Používání komínů, u nichž byly zjištěny závady, je zakázáno.
Zásada bezpečné vzdálenosti platí také pro komínové těleso, hořlavé látky by od něj měly být v půdních prostorách vzdáleny nejméně 1 metr – riziko zvyšují zejména textil a seno. Do komínového zdiva nesmí zasahovat ani k němu těsně přiléhat žádné hořlavé stavební prvky (jako konstrukce rovu, stropu, obložení apod.). Za nezávadný stav komínů nese odpovědnost správce nebo majitel objektu, ne kominík.
Pamatujte, že zkontrolovaný a dobře vyčištěný a seřízený tepelný spotřebič přináší nejen spolehlivější provoz a požadovaný výkon, ale i významnou úsporu paliva.
V případě vzniku požáru sazí v komíně urychleně odstraňte veškerý hořlavý materiál z blízkosti komínového tělesa. Zavolejte hasiče na linku 150 nebo 112. Požár sazí v komíně nikdy nehaste vodou, mohlo by dojít k jeho popraskání nebo dokonce výbuchu. Do příjezdu hasičů se můžete pokusit zkrotit plameny pomocí vhazování písku vymetacími dvířky nebo ze střechy do komína.
Pokud požár vznikne od topidla na plyn nebo elektřinu, musíte ze všeho nejdříve vypnout přívod energie. I když se vám podaří oheň uhasit vlastními silami a budete chtít uplatnit náhradu způsobené škody u pojišťovny, měli byste zavolat hasiče-vyšetřovatele. Pamatujte, že čas věnovaný pozornému dodržování pravidel bezpečného nakládání s topidly a komíny se vám mnohokrát vyplatí. Důsledná preventivní opatření ochrání zdraví vaše i vašich dětí a zabezpečí váš majetek před požáry.
Jak ochránit život, zdraví a majetek ve svých domovech před požárem?
Hlásiče požáru
Většina úmrtí při požárech je způsobena kouřem. Kouř vznikající při požáru v domácnosti je většinou toxický (v domácnostech je velké množství hořlavých plastických hmot), dvě až tři vdechnutí mohou způsobit ztrátu vědomí a následně smrt, kouř způsobuje i snížení viditelnosti a ztrátu orientace.
Autonomní hlásič požáru zajistí rychlé zjištění vznikajícího požáru a upozorní na něj přítomné osoby. Cena autonomního hlásiče se pohybuje v řádu stokorun, tato investice je ve srovnání se způsobenými škodami zanedbatelná. Dle vyhlášky (účinnost od 1. 7. 2008) č.23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb musí být hlásiči vybaveny nově povolené a schválené stavby, objekty schválené před 1. 7. 2008 musí být vybaveny hlásiči požáru pouze tehdy, pokud stavba či její část projde v budoucnu rozsáhlejší stavební úpravou. Hlásič požáru je jednoduché zařízení, které v krabičce průměru cca 12 cm obsahuje detektor požáru, optickou a hlavně akustickou signalizací, upozorní, že není něco v pořádku.
Hasicí přístroje
Vybavenost objektů hasicími přístroji také popisuje výše zmiňovaná vyhláška. Umístění, druhy a počet hasicích přístrojů je stanoven ve schválené projektové dokumentaci příslušné stavby.
Jsou stanoveny povinnosti a minimální vybavení, ale je na každém z vás, zda chcete předejít ztrátám, ať už na životech, zdraví nebo majetku a investici do hlásičů požáru a hasicích přístrojů nebudete podceňovat.
Požár v bytě, domě – jak se zachovat? * * zachovejte klid a rozvahu * v případě zjištění požáru nebo hustého dýmu na chodbě domu varujte ostatní nájemníky voláním „hoří“ a okamžitě volejte hasiče na linku 150 nebo 112 * při pohybu v zakouřeném prostoru se pohybujte při zemi (ve dřepu, po kolenou), kouř se zpočátku drží u stropu, pokud to jde, použijte k dýchání vlhký kapesník, ručník, šátek at. * při silném zakouření zbytečně neriskujte průchod – hrozí nejen ztráta vědomí, ale i orientace, * pokud nemůžete opustit byt – silné zakouření chodby, horké dveře, snažte se utěsnit dveře do bytu proti průniku kouře * z balkonu, okna na sebe upozorněte voláním o pomoc popřípadě vyvěšením prostěradla, ručníku atp. * v případě, že na vás hoří oděv, zastavte se, lehněte si, kutálejte se, válením zamezíte přístupu kyslíku, rukama si chraňte obličej, * k opuštění domu nikdy nepoužívejte výtah * v případě, že ucítíte plyn, nerozsvěcujte, * pokud to lze, před odchodem z hořícího bytu vypněte přívod el. energie a plynu, * nikdy se do požárem ohroženého bytu nevracejte (ztráta orientace, nadýchání zplodinami, porušení konstrukce stavby) * dbejte pokynů hasičů * formou hry naučte děti, co nejkratší cestou opustit byt *
Několik ilustračních případů požárů od komínů
Pravděpodobně nezajištěná komínová dvířka způsobila požár rodinného domku letos v lednu na Plzeňsku. Škoda byla vyčíslena na 800 tisíc korun. Oheň zničil krov, půdní prostor a stodolu, která tvořila druhou polovinu domku. V ní měl majitel uskladněn materiál na novou střechu a nářadí.
Také letos v lednu se naštěstí bez zranění obešel požár dvoupodlažního domu na severním Plzeňsku. Oheň se rozhořel ve stropním prostoru domu. Příčinou vzniku požáru byla netěsnost komínového tělesa.
Zřejmě jiskra z komínových dvířek, která odskočila do krabice s dřívím, zapříčinila požár zahradní chaty vloni v říjnu na Domažlicku. Požár zničil interiér a část krovu celodřevěné chaty, škoda byla vyčíslena na dvě stě tisíc korun.
Další technická závada komínového tělesa, která způsobila požár chaty letos v lednu, se stala ve Zlínském kraji. Před příjezdem hasičů se podařilo uživatelům chaty úspěšně proti požáru zasáhnout. Velmi jim pomohly přenosné hasicí přístroje, které byly v chatě. Pomocí tří práškových a jednoho sněhového přístroje se jim podařilo plameny na vnějším dřevěném plášti chaty rychle uhasit. Vyšetřovatel pochválil majitele chaty, který také chatu vybavil nadstandardním množstvím hasicích přístrojů.
Mnohé legendy o Floriánově životě mají historicky reálné jádro. Je spojeno se šířením křesťanství až po nejzazší hranice římské říše. Dnešní území Rakouska do té doby patřilo římské provincii Noricum a císař Dioklecián tuto provincii připojil k Panonii. V okolí Lince, ve městě Lauriancum, podle tradice svatí Lukáš a Marek zvěstovali evangelium. Když vydal císař Deoklecíán přísná nařízení proti křesťanům (čtyři protikřesťanské edikty z let 303 a 304), začali správci provincií pátrat po vyznavačích víry a násilím je nutili k modloslužebnictví. Také v provincii Norikum začal vladař Aguilinus uvádět císařský edikt v život. Aguilinus byl pohanský místodržitel římského císaře Diokleciána se sídlem v Lorchu.
Floriánův život
< xml:namespace prefix = v />< xml:namespace prefix = v />
< xml:namespace prefix = o />< xml:namespace prefix = o />
Datum narození Floriána (Florianus) se nepodařilo zjistit. Byl pokřtěn a vychován křesťansky. Po několika letech služby důstojníka vojska se stal šéfem kancléře císařského místodržícího v římském Laurinku, což je dnešní Lorch u Ennsu v Horním Rakousku. Aquilinus dal příkaz svému nejbližšímu spolupracovníku Floriánovi, aby ze státních úřadů propustil všechny křesťany. Florián to nechtěl udělat, vystoupil z jeho služeb a žil pak v Cetiu (dnešní St. Polten). Na počátku 4. století velel posádkám některých římských vojenských stanic na tzv. římském limitu, opevněné hranici římské říše ve střední Evropě, táhnoucí se podél řeky Dunaje.
Když se doslechl, že v celé provincii jsou jeho souvěrci zatýkáni a žalářováni (v Noriku bylo té době zatčeno 40 křesťanů), rozhodl se, že se vydá za nimi, aby je povzbudil. Údajně dokonce osnoval jejich tajné osvobození. Vypravil se do vladařova sídelního města Lauriaka na soutoku řeky Emže s Dunajem. Při pokusu dostat se do žaláře byl však zatčen a předveden před místodržícího Akqilina, svého přímého představeného. Nejprve jej místodržící sesadil z funkce a vyšetřující soudce jej pak nechal krutým způsobem mučit. Florián odolával přemlouvání i výhružkám a nezlomilo ho ani mučení.
Když Florián odmítl obětovat Bohu a ani nebyl ochoten odpřísáhnout zapření víry, byl jako křesťan odsouzen císařským správcem ke smrti utopením. Soud nevzal ohledy na jeho zásluhy v armádě, ani jeho bezúhonný život a vydal ho do rukou katů, kteří mu přivázali na krk mlýnský kámen a nechali ho svrhnout z mostu do řeky. Byl to tehdejší obvyklý způsob poprav.
Z mlýnským kamenem na krku stál prý dlouho na mostě přes řeku Emži (Enns) u římské pevnosti Laureacum (Lorch). Legionáři odmítali vykonat rozsudek, svrhnout velitele do řeky. Nakonec přiběhl jakýsi cizí člověk surově do odsouzence vrazil a shodil ho z mostu.
Mrtvé tělo hlídal orel!
Legenda říká, že Floriánovo mrtvé tělo bylo vyplaveno na skalku a tam ho hlídal orel, aby ho nemohli pohané zhanobit ("nebo jeho mrtvé tělo se zachytilo na skalce, k níž podle pověsti zaletěl velký orel, když je sám dravcem, mrtvolu sv. Floriána před ostatními dravci uchránil"). Tam ho nalezla a na svém statku pohřbila odvážná křesťanská vdova Valerie z Lince, dnes zde stojí město St. Florian. Jiná historická zmínka praví, že vdova Valerie objevila tělo mrtvého a nechala ho pohřbít na tajném hřbitově křesťanů. Je to bukový les v blízkosti dnešního Marck St. Florian. Pro svou mučednickou smrt byl pak prohlášen za svatého. Již v šestém století vznikl v Lorchu klášter s kostelem St. Florian.
Nad hrobem vyrostl klášter
Tím začíná historie kláštera, který nese jméno sv. Floriána. Klášter postupně vyrůstal nad světcovým hrobem. Nejdříve to byl malý poutní kostelík a teprve potom klášter. Zbytky zdiva pod klášterní bazilikou pochází z doby římské říše. Kdy a kým byl kostel sv. Floriána založen, není známo. První písemné zmínky o klášteře pocházejí kolem roku 800. Trvalé nájezdy uherských hord přivodily klášteru velké utrpení. Pravidelný klášterní život nebyl možný, mniši se museli stále uchylovat před Uhry do bezpečí do Ennsburgu. Až po bitvě v Lechu se mohl život v klášteře normálně rozvíjet. Za úřadování biskupa Altmana z Pasová prožil klášter sv. Floriána nový začátek - po vzoru kláštera Čluny. Nově vznikající klášter sv. Floriána obdržel roku 1002 od císaře Jindřicha II. "lán". Byla to zemědělská půda, na které mohli mniši hospodařit. Společenství řádových bratří sv. Floriána se roku 1701 zavázalo, že svůj život uspořádá podle pravidel sv. Augustina. Proto se jim od té doby říká augustiniánští bratři. Klášter je jedním z nejvýznamnějších míst Horních Rakous. V části klášterních budov je muzeum požární ochrany.
Kde jsou ostatky?
Kde se dnes ostatky sv. Floriána nacházejí, není objasněno. Nejpravděpodobněji je to katedrála v Krakově. Kostel sv. Floriána v Krakově spravoval v letech 1949 až 1951 vikář Karol Wojtyla, zesnulý papež Jan Pavel II. V obrazové publikaci Starý Kraków (1991) byl nalezen obraz interiéru tamního kostela sv. Floriána s poznámkou o tom, že tento světec je prvním patronem města a jeho ostatky že byly převezeny do Polska v roce 1184. Kult sv. Floriána v Polsku je silný a je svázán s velkým požárem Krakova v roce 1528, kdy navzdory ničivému živlu zůstal ochráněn kostel na Kleparzu, ve kterém se nacházely relikvie sv. Floriána.
V Římě světce uctívali jako ochránce před represemi, které v té době ztrácely na intenzitě. Deska v kryptě kláštera říká, že Floriánovy ostatky byly nalezeny v 11. století a rozděleny, část z nich byla přenesena do Říma, část do Krakova a za císaře Karla IV. byla z Polska malá část relikvií převezena do chrámu sv. Víta v Praze. Relikviář má však rovněž katedrálu v Olomouci, kostely na Kladně, v Jaroměři, v Havlíčkově Brodě a jinde. Maličké kousky Floriánových ostatků měli chránit města před ničivými požáry.
Patronem od středověku
Ve středověku se sv. Florián v lidovém podání stal ochráncem před velkou vodou i před suchem, při neúrodě polí, proti bouři a nebezpečí ohně (pro svou smrt ve vodě). Některá literatura uvádí, že jako malý chlapec zachránil svou modlitbou hořící dům (nebo podle jiné legendy uhasil v kritické chvíli hořící dům jediným vědrem vody a zabránil tak velkému neštěstí).
Známější legenda se váže k uhlíři, který upadl do hořícího, větrem odkrytého milíře a vyzývavě světce byl přímluvou zachráněn, což dalo podnět k novému uctívání Floriána jako patrona proti ohni. Mimo hasičů je také patronem zedníků, kominíků, sládků, bednářů, hrnčířů, kovářů, mydlářů a všech kdo pracují s ohněm; je vzýván při spáleninách.
Český Květoslav
Florián je v počeštěné podobě Květoslav nebo Květoš. Základem jména je latinské Florianus, které vychází ze slova florere - kvést.
Je patronem Horního Rakouska, Bologně, Krakova a celého Polska. Jsou mu zasvěceny kostely v Linci, Weihenflorianu na Innu, Zieselmauru u Vídně a Strassagu u Štýrského Hradce, u nás např. chrám v Kladně postavený v letech 1746 - 1748 slavným Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem ve stylu vrcholného baroka, Bzenec (zaniklá kaple), kostel Kostelany, Moravský Krumlov, Příbram na Moravě, kaple v Tetčicích, ve Veleboři, kostel v Oskavě v Radouni u Štětí a jinde. Málo je známo, že v Žatci se dnešní náměstí 5. května až do začátku 2. světové války jmenovalo Floriánské - podle své hlavní dominanty, barokního sloupu sv. Floriána z let 1742 až 1746.
Jak bývá zpodobňován
Zobrazován bývá jako voják (od doby renesance většinou římský, ale dříve i ve středověkém brnění), často s kopím nebo korouhví v ruce, se džberem (putnou), z něhož vylévá vodu a hasí hořící dům (hrad). Toto zobrazení je naprosto typické. Jen ve zcela rané době byl někdy znázorňován jako stařec, např. na fresce ze 12. století v klášteře Nonnberg v Salcburku. Asi od 13. století je Floriána vidět už jen jako mladého muže.
Někdy se na výtvarných projevech jako atribut objevuje také mlýnský kámen, který poukazuje na jeho mučednictví (mlýnský kámen s nímž byl Florián utopen je dnes uložen v kryptě klášterního kostela), i orel, který hlídal podle legendy Floriánovo mrtvé tělo, se dostával do uměleckého ztvárnění světce. Tyto motivy jsou především vidět v klášteře sv. Floriána u Lince. V Podunají nechybí jen jeho soška takřka v žádném kostele. Najdeme ho často mezi sochami českého "selského" baroka. Floriánků je mnoho i mezi lidovými řezbami a obrázky, světec lijící vodu zdobil české sklo a lidovou keramiku. Dále jsou známy i obrazy jeho mučení a smrti.
Ochraňující sošky
Ve výtvarném umění se nejvýrazněji uplatňuje v tzv. výklenkové plastice. Sošky světců se umísťovaly ve výklencích domovních štítů, výjezdů a vrat, kde zastávaly funkci ochránce domu před nežádoucími osobami. Nejčastěji mezi svatými se objevují sv. Florián a sv. Jan Nepomucký, jako ochránci před ohněm a vodou. Ve světnicích stávaly na prádelnících spolu s nejvzácnějšími rodinnými památkami. Bývaly omalovány olejovými barvami.
Rozkvět popisovaných plastik spadá do let 1700 - 1880. Je na místě otázka: proč tak pozdě? V krajinách s drsnými klimatickými podmínkami jako např. v Krušných či Orlických horách nebo na Českomoravské vrchovině bývaly štíty domů pokryty prkny a šindelem.
Jen různě položená prkna umožňovala minimální výtvarný projev. Teprve s rozvojem stavitelství a zejména, když jako stavební materiál převládl kámen a cihla, tedy zděný štít až do vrcholu, prolamuje se štít obvykle dvěma okénky (pro osvětlení a větrání vody), zbývá mezi okny místo na výklenek pro sošku světce nejčastěji sv. Floriána (také sv. Václava, Jana Nepomuckého případně Pannu Marii). Tím vznikla v těchto regionech zvýšená poptávka po plastikách. Proto hrnčíři, kteří vyráběli také keramické džbány s motivy světců, se věnovali požadovanému zboží. Nejvýznamnější výrobci pracovali v okolí poutních míst (pokud tam byla vhodná hlína). Poutníci přenášeli plastiky do značně vzdálených míst.
Na závěr
V českých zemích se uctívali světci ve spojitosti s ochranou před ohněm: sv. Vavřinece, sv. Hátu, Pannu Marii Hromnickou, sv. Jana Buriana, sv. Donáta ad.
Po vzniku havsburské monarchie pronikl k nám kult sv. Floriána, který se stal patronem zedníků, kominíků, ochránce měst. V polovině 19. století po pádu Bachova absolutismu, kdy začaly vznikat sbory dobrovolných hasičů, přijaly stejně jako hasiči rakouští svého patrona sv. Floriána.
S ohledem na pozdější vstup do českých zemí nemá zde tolik kostelů jemu zasvěcených, ale je zde velké množství kapliček, božích muk, postranních oltářů v kostelech, kapliček, samostatných soch v obcích i jejich okolí.
Sv. Florián se objevuje ve štítových výklencích domů na venkově i v městech, na obrázcích malovaných na skle, na zvláštních několikaokých skleničkách zvaných prysky. Na počest sv. Floriána jsou skládány slavnostní mše, velká řada poutních písní, v neposlední řadě i v písních ponocných a v písních kramářských. Se jménem světce jsou spojovány soutěže, pochopitelně se objevuje na hasičských praporech a v další hasičské symbolice jako odznaky sborů, v názvosloví soutěží, jako součást trvalé výzdoby shromažďovacích místností. Symbolika sv. Floriána pronikla celým životem a prací českých hasičů.
Hazardování se životem při vodáctví
Začalo jaro a s tím spojené i sjíždění řek. Zkušení i méně zkušení vodáci by měli dobře zvážit své síly, možnosti a nebezpečí, které je s tímto sportem, zvlášť na jaře, spojené. Z většiny českých hor postupně odtává sníh, koryta řek se zaplňují množstvím vody, a když k tomu přidáme občasné deště, pro některé vodáky se může změnit jejich nadšení z vodáctví v boj o život. Nebezpečí hrozí převrácením plavidla, stažením proudem vody nebo vírem pod hladinu. Také velmi studená voda může způsobit vážné zdravotní následky.
V červenci roku 2009 zachraňovali hasiči šest vodáků z převráceného raftu na řece Otavě. Boj o jejich život se stal i bojem o vlastní život. Člun hasičů se při záchraně lehkomyslných vodáků převrátil a jeden z hasičů se začal topit. Jeho kolegové ho včas vytáhli z vody. Hazardní jízda vodáků si vyžádala lidský život jednoho z nich.
Letošní vodáci již započali své aktivity a hasiči už vyjeli k jejich záchraně. V Karlovarském kraji v sobotu (10.4.2010) zachraňovali hasiči ze studené vody řeky Ohře dva vodáky, kteří se převrátili při sjíždění jezu u Černého Mlýna. Vodákům se podařilo udržet převráceného člunu, ale po vytažení přivolanými hasiči, museli být z důvodu silného podchlazení převezeni do nemocnice.
Ze statistiky Hasičského záchranného sboru ČR se dočteme, že v roce 2009 hasiči provedli zásah týkající se záchrany nebo vyhledávání osob z vody celkem 213 krát.
Je na místě připomenout, že pokud se stanete svědky nehody nebo stane-li se něco vám při vodáctví, zavolejte na tísňovou linku 112 nebo hasiče na linku 150. Pro snadnější orientaci a vyhledání osob, které potřebují pomoc, si zapamatujte, že říční kilometry nejsou číslované od pramene toku, ale naopak číselná řada říčních kilometrů vzrůstá od soutoku směrem proti proudu. Všímejte si budov, zajímavostí a krajiny kolem sebe, abyste popřípadě mohli operátorovi popsat okolí, kde se nacházíte a tím urychlit pomoc.
Neriskujte zbytečně své životy a zdraví hazardním sjíždění řek, stejně tak životy záchranářů. Před započetím dobrodružství na řece sledujte doporučení sjízdnosti řeky, dobře si rozmyslete, zda například v době vyhlášení stupňů povodňové aktivity riskovat životy na rozbouřené řece.
VIDEO Z CVIČENÍ: Amoniak na "zimáku" ohrozil 5000 lidí
Dne 9. 4. 2010 při hokejovém utkání HC Orlová – HK Jestřábi Prostějov došlo k úniku chladícího média (amoniaku) do prostor strojovny, plně obsazených tribun (5000 návštěvníků) a následně i do okolí zimního stadionu. Ze sirén a místního rozhlasu bylo slyšet varování obyvatelstva před únikem nebezpečné látky.
Složky IZS prováděly záchranné a likvidační práce na zimním stadionu. Připravovala se i evakuace hotelu Gól (kapacita 50 osob), který se nachází v těsné blízkosti zimního stadionu. Ani meteosituace nebyla nijak příznivá (izotermie, vánek ze severo-východu kolem 0,5m/s, oblačno bez srážek). Příčinou úniku amoniaku byla technická závada na vedení chladícího média ze strojovny pod ledovou plochu.
Naštěstí se nejednalo o reálnou událost, ale o cvičení krizového štábu ORP Prostějov a následné taktické cvičení složek IZS s názvem „Zimní stadion 2010“, jehož tématem bylo provádění záchranných a likvidačních prací na území obce postižené únikem nebezpečné látky.
Zimní stadion v Prostějově byl postaven v roce 1957 a v roce 2006 došlo k rekonstrukci chladícího zařízení. Objekt je řešen jako jednopodlažní s vestavbou sloužící pro provoz haly, sportovců a obecenstva. Pod tribunami jsou umístěny na jedné straně šatny sportovců a bufet. Zimní stadion má typ chlazení B (tzn. s přímým chlazením o množství amoniaku v rozmezí 1-5t).
1) CVIČENÍ KRIZOVÉHO ŠTÁBU ORP
Pro koordinaci záchranných a likvidačních prací při úniku nebezpečné látky byl svolán Krizový štáb ORP Prostějov. Jeho úkolem bylo zejména zajištění evakuace ohroženého obyvatelstva., likvidace následků provozní havárie, zajištění přečerpání zbývajícího amoniaku, předání informací občanům a zajištění varování obyvatelstva, monitoring situace, příprava evakuace a zajištění nouzového ubytování pro návštěvníky hotelu, zřízení informační linky pro občany, řešení právních následků havárie atd.
Podstatnou úlohu ve cvičení krizového štábu hrála forma rozehry. Před příchodem členů krizového štábu již bylo aktivováno pracoviště operačního řízení HZS, které se následně stalo součástí krizového štábu a řešilo problematiku spojení s OPISem, velitelem zásahu a krizovým štábem.
První, s čím se musel krizový štáb potýkat, bylo seznámení se s novými prostory, které byly poskytnuty pro potřeby krizového řízení po přeložení OPIS na krajské ředitelství. Následovala rozehra formou telefonátů z řad vyděšených občanů a starosty obce Mostkovice, kteří reagovali na štiplavý zápach. Dále se krizový štáb musel potýkat s žádostmi a informacemi, které byly předávány z místa zásahu. Zajištění prostředků k řešení události neprobíhalo pouze na teoretické úrovni. Svou roli hrála spojovatelka a „skutečné“ firmy. Celou rozehru měli na starosti příslušníci HZS Olomouckého kraje, ÚO Prostějov. Ti se úkolu zhostili tak dokonale, že se někteří členové krizového štábu domnívali, že k úniku amoniaku doopravdy došlo.
V rámci cvičení bylo využito všech dostupných prostředků – PC, notebooky členů krizového štábu zapojené do krizové sítě, krizová telefonní síť pro spojení mezi krizovým štábem, městským úřadem, MěP a PČR, multifunkční tabule, karty obcí, havarijní plán, GIS, papírové mapové podklady, systém VISO pro varování obyvatelstva atd.
Přestože cvičení představovalo velké experimentování nejen v oblasti využití nových prostor, ale zejména v oblasti využitelnosti pracoviště operačního řízení HZS, musím vyzdvihnout, že členové krizového štábu jsou rok od roku zkušenější a sehranější, což se projevuje nejen při cvičeních, ale i při řešení reálných událostí.
mjr. Ing. Alice Hrubá ved.odd. OOB a KaHP ÚO Prostějov
2) TAKTICKÉ CVIČENÍ SLOŽEK IZS
V návaznosti na cvičení krizového štábu Města Prostějov připravil Územní odbor Prostějov taktické cvičení IZS. V rámci přípravy cvičení bylo rozhodnuto ověřit dobu evakuace objektu a možnost zásahu složek IZS při soustředění velkého počtu osob na místě zásahu. Pracoviště IZS a služeb územního odboru Prostějov zajistilo přibližně 2600 figurantů z řad žáků základních a středních škol sídlících na území města Prostějov. Oddělení prevence a OOB a KaHP provedli během cvičení měření časů potřebných k evakuaci a rozbor postupů provozovatele objektu. S provozovatelem objektu byla dohodnuta další spolupráce při zlepšování podmínek požární bezpečnosti.
Vlastní taktické cvičení začalo v pátek 9. dubna v 9:00 vyhlášením III. stupně požárního poplachu a poplachu IZS. Na místo zásahu byla vyslána Stanice Prostějov, Stanice Olomouc a dalších devět jednotek SDH obcí. Cvičení se dále účastnila Policie ČR, Městská policie Prostějov, Zdravotnická záchranná služba Olomouckého kraje a Celní správa Prostějov. Celkem se cvičení účastnilo přes 100 zasahujících. Během cvičení byla ověřena i spolupráce s oddělením životního prostředí a chemiky oddělení OOB a KaHP HZS. Do cvičení bylo rovněž zapojeno OPIS, které krom běžných úkolů provádělo ověření nasazení systému AMDS pro vyrozumění členů krizového štábu.
Na místě zásahu provedly jednotky požární ochrany průzkum objektu. Podařilo se jim zachránit 7 osob. Jedna osoba byla poleptána stykem s čpavkovou mlhou, zbylé měly podrážděné sliznice a byly vyvedeny s použitím masek CM 6 s filtry MOF 6. Hasiči zjistili, že uniklý čpavek zůstal v budově strojovny a postupně se šíří do stadionu a okolí. Pro omezení šíření čpavku bylo použito skrápění z automobilového žebříku Camiva, deflektory a pokrytí uniklého čpavku střední pěnou. Skrápění bylo prováděno prakticky, jelikož jedním s cílů cvičení bylo ověření hydrantové sítě města Prostějov.Dále bylo provedeno utěsnění praskliny ve strojovně chlazení pomocí pneumatické ucpávky.
Policie ČR a Městská policie Prostějov provedli uzavírku ulice U stadionu. V rámci výcviku hlídky obsadily dalších sedm křižovatek v okolí. Ve spolupráci s Celní správou prováděli příslušníci policie zajištění veřejného pořádku mezi evakuovanými. Služba kriminální policie prováděla během cvičení sběr informací pro vyšetřování příčin úniku.
Součástí cvičení byl i nácvik činnosti štábu velitele zásahu. Štáb byl zřízen ve dvou automobilech. Hlavní část štábu pracovala ve VEA – Mitsubishi L 200, skupina analýzy situace a velitel úseku uzavření prostoru pracovali v mobilním komunikačním centru Policie ČR.
Cvičení naplnilo cíle pořadatelů v plné míře. Nezbývá než poděkovat všem, kdo se účastnili přípravy, pořadatelského zajištění a především vlastního provedení cvičení. Všichni prokázali výbornou připravenost a vysokou profesionalitu. Zvláštní poděkování patří členům jednotek SDH obcí, kteří zdatně podpořili své kolegy z Hasičského záchranného sboru.
mjr. Ing. Marek Sobek vedoucí prac. IZS a služeb ÚO Prostějov
Ten, kdo ´vyčistí´ zahradu ohněm, zaplatí pokutu
Jarní sluníčko snad už brzy zažene do kouta dlouhé zimní, deštivé a větrné dny. Letošní dlouhá zima nastřádala v každém z nás pocit touhy po slunečních paprscích a teple. Březen je již jarním měsícem, ale na některých místech našeho kraje leží stále dostatek sněhu, takže rizika vzniku požáru se nám budou lišit podle území.
To správné jarní počasí nás vyžene ven na zahrádky. Jenže pohrabat starou trávu nebo snad ještě podzimní listí není snadné, a tak se mnozí stále ještě obracejí k jejich pálení. Vzít zápalky a stařinu vypálit je jednodušší a méně namáhavé než poctivě hráběmi celou plochu zbavit starého porostu. Pomáhá k tomu i přežívající názor, že popel z vypáleného trávníku je dobrým hnojivem přispívajícím k lepšímu růstu nového porostu. Konečně, koho by napadlo, že tato „metoda" zahradnické práce může vést k nejtragičtějším koncům. Pálení staré trávy i ostatních porostů v souvislých plochách je zákonem o požární ochraně zakázáno. Hrozí nebezpečí přenesení požáru na jiný objekt nebo plochu podobnou té spalované, a to po povrchu suché vegetace, zanesením ohně větrem nebo i konvektivními proudy horkých spalin s jiskrami a v neposlední řadě přenesením ohně v podloží. Poslední nebezpečí je aktuální zvláště v lesích nebo na plochách, kde je silnější vrstva lesní hrabanky. Takový oheň může „doputovat" na vzdálenost desítek metrů a objevit se i po několika dnech. Jsou známé případy, např. vzplanutí lesa po dvou týdnech ve vzdálenosti až sedmdesáti metrů od původního místa pálení. Bohužel jsou každoročně zaznamenávány i případy udušení lidí v kouři a v neposlední řadě i uhoření při nezvládnutém, původně jen malém kousku vypalované plochy.
Ten, kdo se rozhodne „vyčistit" svou zahradu ohněm, může zaplatit i několikatisícovou pokutu. Při plošném vypalování porostů se dopouští přestupku dle zákona o požární ochraně, za který jí hrozí pokuta do 25 tisíc korun. Fyzické osoby mohou provádět kontrolované spalování hořlavých látek, např. shrabanou trávu pálit na hromadě.
Podnikající právnické a podnikající fyzické osoby taktéž nesmí plošně vypalovat porosty. Při spalování hořlavých látek na volném prostranství jsou navíc povinny, stanovit opatření proti vzniku a šíření požáru. Podnikající právnické a podnikající fyzické osoby se při plošném vypalování porostů dopouští přestupku dle zákona o PO, za který jí hrozí pokuta do 500 tisíc korun (stejná pokuta hrozí pro nenahlášení požáru). Dále jsou povinni spalování předem oznámit příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje. Navíc dle zákona o PO pro fyzické osoby, podnikající právnické a podnikající fyzické osoby je povinnost bezodkladně oznamovat každý vzniklý požár příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje.
Nový web prozradí, proč houká siréna..
Celou Českou republikou se za dva dny rozezní varovné sirény, aby nás opět po měsíci upozornily na svoji existenci. Kolik z nás ale dokáže odlišit zkoušku sirén od skutečné výstrahy? A víme, jak se v takové situaci zachovat?
Pardubické občanské sdružení Rescueinfo se rozhodlo nabídnout široké veřejnosti odpovědi nejen na tyto otázky a spouští proto nový informační web VarujemeVas.cz.
Jeho součástí je nejen zvuková ukázka jednotlivých signálů, ale také postup, co dělat po zaznění sirény, test znalostí nebo on-line poradna.
Informace a rady, co dělat, pokud houká siréna, lze dnes najít na internetových stránkách většiny měst, hasičských sborů a podobně. Často ale skryté až na několikáté úrovni menu nebo ve formě dlouhé příručky. Mnohdy jsou navíc tyto informace zastaralé a dnes již neplatné, jako v případě oficiálních internetových stránek měst Jihlava, Karviná, Turnov, Žatec a některých dalších.
Nově vzniklý web VarujemeVas.cz se snaží tuto mezeru zacelit a poskytnout všem obyvatelům ČR srozumitelnou a přehlednou formou informace, které jim mohou jednou zachránit život.
Aby zvuk sirény nebyl tím posledním, který uslyšíte...
