DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

SDH Dobromilice

první pomoc!!!

 

 První pomoc - Oživování dětí

Dítě postižené zástavou dechu a srdeční činnosti se nalézá ve stavu klinické smrti. Jeho základní životní funkce selhaly. Tento stav však v řadě případů nemusí znamenat definitivní konec jeho života. Při správně poskytnuté první pomoci dáváme postiženému dítěti velkou šanci přežít. Hovoříme o tzv. resuscitaci, či oživování, což jsou úkony s cílem základní životní funkce obnovit.

Provádět v případě potřeby kvalitní základní neodkladnou resuscitaci je nejdůležitější součástí a dovedností v poskytování první pomoci. Taková laická pomoc často rozhoduje o další prognóze a přežití malého pacienta.  

 

Foto: ÚSZS MSK

 

V případě zástavy krevního oběhu nelze nečinně čekat na příjezd záchranné služby, protože po třech až pěti minutách, během nichž srdce nepracuje, dochází k trvalému poškození mozku.

S každou minutou neposkytnutí pomoci se naděje na přežití snižuje o 10%. Proto je nezbytně nutné zahájit oživovací pokusy, a to nejlépe bezprostředně po vzniku události.

Úkolem zachránce není „oživit“ dítě, ale po celou dobu základní resuscitace udržet průtok krve v krevním oběhu, zejména v mozku.

Od roku 2005 byla přijata Evropskou radou pro resuscitaci nová doporučení v postupu a výuce první pomoci. Změna na základě posledních výzkumů se snaží o maximální efektivnost a zjednodušení postupu pro výuku laické veřejnosti při poskytování první pomoci.

Téma selhání základních životních funkcí a postupy první pomoci jsme rozdělili na dvě základní kategorie – dospělí (byli námětem minulého dílu) a děti. Těm se budeme věnovat nyní.

Pro celé období dětského věku je postup při poskytování první pomoci zjednodušen. Za děti považujeme pacienty do přibližně osmi let. S určováním přesného věku dítěte není nutno si dělat starost. Lze použít jednoduché pravidlo: Pokud vypadá jako dítě, použij postup pro dítě.

Projevy

• U dětí nejčastěji předchází dušení z vdechnutého tělesa – dráždivý suchý kašel, neklid, panika a následně promodrání se ztrátou vědomí.

• Dítě v bezvědomí nereaguje na oslovení ani bolestivý podnět, nekomunikuje, nepláče.

• Přiložením ucha k ústům a nosu dítěte ležícího na zádech necítíme ani neslyšíme vydechovaný vzduch.

• Nejsou vidět pohyby hrudníku související s nádechem a výdechem

• Může být promodrání kůže v obličeji, na rtech, jazyku, ušních lalůčcích nebo konečcích prstů

PAMATUJ!

Dítě, které hlasitě pláče, křičí nebo volá maminku, určitě nemá zástavu dechu ani srdeční činnosti !!!

Příčiny zástavy dechu a oběhu u dětí

• Jednou z nejčastějších příčin zástavy dechu a oběhu u dětí je vdechnutí cizího tělesa, nebo tekutiny.

Příběh z praxe:

Maminka ukládá po obědě k spánku své šestiměsíční dítě. Po hodině nalézá chlapečka promodralého, se zbytky zvratků v postýlce. Ve strachu, že neumí pomoci, propadne panice a telefonuje svému manželovi, který je v práci. Ten ženě radí, ať okamžitě přivolá pomoc a sám se autem vydává domů.
Maminka s bezvládným dítětem v náručí chvíli pobíhá po domě, přivolání záchranné služby a čekání na její příjezd se ji zdá jako příliš velká ztráta času. S nedýchajícím dítětem proto nakonec běží asi pět set metrů na zdravotní středisko. Teprve zde jsou zahájeny oživovací postupy a přivolána záchranná služba.Přes veškerou snahu se však již dítě nedaří oživit, umírá na zadušení vdechnutím zvratků ve spánku. Pomoc tentokrát přišla příliš pozdě.

Jak pomoci

• Zjistíme, zda je dítě v bezvědomí – nereaguje na oslovení ani štípnutí.

• Položíme ho polohy na zádech, nic nedáváme pod hlavu.

• Záklon hlavy

Novorozenci (do čtyř týdnů): Záklon hlavy neprovádíme! Hlavu udržujeme v neutrální poloze.

Ostatní děti: Provedeme mírný záklon hlavy.

• Odstraníme viditelné překážky v dýchacích cestách.

• Křikem přivolej pomoc, nebo urči osobu která tak učiní.

• Resuscitaci zahajujeme pěti umělými vdechy.

POZOR!

Přivolání odborné pomoci neodkládejte! Důležitá je každá minuta!

Dýchání

 

© ERC 2005

 

Nejmenší děti: ústy obejmout pusu i nos dítěte.

Větší děti: jako u dospělého, tedy zacpat nos a obejmout ústa dítěte ústy zachránce.

 

© ERC 2005

 

Vdechujeme odhadem dle velikosti dítěte – tak, abychom viděli, že se zvedá hrudník (u novorozence je potřebný objem jednoho dechu jen asi 20 ml vzduchu - tzn. vydechujeme do něj pouze objem dutiny ústní dospělého zachránce)

Dutina ústní musí být volná! V případě potřeby je nutno ji vyčistit (krev, zbytky jídla, zvratky)

Zprůchodnění dýchacích cest lze docílit pomocí tzv. Gordonova úderu. Ten může pomoci při vdechnutí cizího tělesa. Dítě uložíme do polohy hlavou níže než hrudník (držíme je na kolenou či na ruce), obličejem k zemi a 2-3 krát udeříme dítě do oblasti mezi lopatky. Tím zvýšíme nitrohrudní tlak a docílíme posunutí cizího tělesa do horních cest dýchacích, kde již lze předmět dvěmi prsty vytáhnout.

• Pokud již někdo nevolá, telefonuj na tísňovou linku 155.

• Pokud po pěti umělých vdeších nedošlo k obnovení dýchání (nezvedá se hrudník, neslyšíme vydechovaný vzduch), přistupujeme k masáži srdce.

POZOR!

Změna ve starších postupech:

Zjišťujeme, zda postižený dýchá; pokud tomu tak není ani po uvolnění dýchacích cest (záklon hlavy), zahajujeme první pomoc bez hmatání tepu.

Masáž srdce

 

© ERC 2005

 

Poměr masáže: dýchání jako u dospělého 30 : 2.

Technika masáže u nejmenších dětí: Masáž provádíme dvěmi prsty na spojnici prsních bradavek, v oblasti hrudní kosti do hloubky nebo obejmeme rukama hrudník dítěte a masírujeme dvěmi palci do stejné hloubky

 

© ERC 2005

 

Větší děti: Masáž provádíme jednou rukou - hranou dlaně

Frekvence stlačování je:

120 za minutu u novorozenců

100-120 u ostatních dětí

Masáž musí být vždy prováděna oproti tvrdé podložce!

• Postup opakujeme v poměru masáž : vdechy = 30 : 2

• V oživovacích pokusech pokračujeme bez přerušení až do příjezdu záchranné služby nebo obnovení životních funkcí.

PAMATUJ!

Pokud si nejste jisti, že postupujete správně nebo postup neumíte, požádejte operátorku na lince 155, aby vás vedla. Dispečerka vám bude radit co máte dělat do příjezdu záchranné služby.

 

Foto: ÚSZS MSK

 

Příběh z praxe:

Devítiměsíční dítě při krmení vdechlo kus kuřecího masa z polévky. Začalo kašlat a promodrávat, nedýchalo. Přítomný otec bez prodlení volá na linku 155, na místo ihned vyjíždí posádka rychlé lékařské pomoci. Operátorka telefonicky radí rodičům, jak se mají pokusit uvolnit dýchací cesty dítěte. Maminka dle instrukcí drží dítě na rukou, hlavou dolů. Po chvíli se jí údery mezi lopatky podařilo podpořit kašel a dítě vykašlalo kousky tuhé stravy.

Při příjezdu záchranné služby již dítě bez poruch dýchání a při vědomí, v dobrém zdravotním stavu.

POZOR!

Pokud z nějakého důvodu nemůžete provádět dýchání, pokračujte jen samotnou masáží - i ta má samostatně velký přínos pro šanci na přežití.

 

Postup první pomoci u větších nehod, autonehody, požáry

V případě velké nehody je potřeba zvládnout více postižených najednou. Zde je rozhodující klidný, systematický přístup a vzájemná spolupráce. Důležitá je také vlastní bezpečnost.

Nehody - základní postup a cíle

V případě většího počtu zachránců by měl nejzkušenější z nich (zdravotník, lékař) převzít vedení. Prvním cílem je zajistit, aby se záchranné složky dozvěděly o dané situaci (zavolání ZZS), a také - pokud je to možné - zabezpečení místa nehody (uzavření unikajícího plynu, výstražný trojúhelník a odklonění dopravy..). V případě zjištění nebezpečí o něm neprodleně informujte (havárie cisterny s nebezpečným nákladem a další).

Pokud je místo nehody pro zachránce bezpečné, můžete začít s poskytováním první pomoci a rozdělením zraněných. Prioritou je ošetření život ohrožujících stavů, lehce raněné z místa nehody odsouvejte stranou. Po příjezdu záchranných složek dbejte pokynů velitele zásahu.


Nejdůležitější je však vždy bezpečnost zachránce!

Autonehody

  • Zajistěte označení místa nehody (výstražná světla, trojúhelník, zastavení dopravy)
  • Dbejte na vlastní bezpečnost - při pohybu ve vozovce mějte pokud možno výstražnou vestu
  • Pokud je to bezpečné, zajistěte vozidla proti pohybu a vypněte zapalování
  • Dávejte pozor na možná nebezpečí (unikající palivo, nestabilní převrácené vozidlo)
  • Není-li to nezbytné, s osobami ve vozidlech nehýbejte (hrozí poškození páteře). Výjímkou je potřeba manipulace pro poskytnutí život zachraňujících úkonů - v tomto případě se snažte co nejvíce fixovat páteř postiženého

Požáry

  • Pokud je to bezpečné, odstraňte z dosahu ohně hořlavé předměty
  • Hořící oděv na postiženém uhasíte tak, že ho pokud možno zabalíte do silné tkaniny, a budete ho převalovat po zemi dokud se plameny neudusí

Porod

Známky porodu

Známkami nastávajícího porodu jsou:

  • odtok plodové vody
  • krácení, odchod krvavého hlenu
  • jednoznačné, přetrvávající, pravidelné děložní stahy (kontrakce)

Porod dítěte probíhá v několika fázích.

Fáze porodu

  1. Otevírací doba - začíná s prvními děložními stahy a končí otevřením děložní branky. Na konci otevírací doby dochází v typickém případě k protržení vaku blan, přičemž normálně odtéká z pochvy jasná plodová voda.
  2. Vypuzovací doba - probíhá od okamžiku úplného otevření děložní branky až do porodu dítěte. U prvorodiček trvá obvykle 15 - 30 minut, u více rodiček méně. Je-li vypuzování plně v chodu, nastupují porodní bolesti každé 2 - 3 minuty a trvají 60 - 70 sekund.
  3. Poporodní doba - trvá asi 30 minut po porodu a během ní se má placenta zcela odloučit a poporodními kontrakcemi vypudit.

Před zavoláním lékařské pomoci

Dříve než zavoláte lékařskou pomoc, je důležité zjistit od rodičky následující údaje :

  • kolikátý je to porod
  • v jakém měsíci (týdnu) těhotenství se rodička nachází
  • jak časté jsou stahy dělohy
  • jestli odtekla plodová voda

První pomoc

  1. zavoláme ZZS
  2. je-li interval mezi stahy delší než 10 minut, nechte rodičku klidně ležet na zádech nebo levém boku, pravidelně a hluboce dýchat
  3. je-li interval mezi stahy kratší než 5 minut, zklidněte rodičku a nechte ji dýchat povrchně a mělce; vyzvěte ji, aby při stahu dělohy netlačila
  4. jestliže začal vlastní porod odtokem plodové vody, popř. je již zřetelná hlavička v porodních cestách, uložte rodičku na záda, podložte ji prostěradlem a snažte se ji uklidnit
  5. vyzvěte rodičku, aby při stahu dělohy intenzivně tlačila, mimo stahy hluboce dýchala
  6. v průběhu porodu přidržujte dítě při průchodu porodními cestami, nepoužívejte násilí, tahání, přetáčení, .aj.
  7. je-li dítě obtočeno pupečníkem, uvolněte jej
  8. první ošetření novorozence spočívá v uvolnění (odsátí) horních cest dýchacích a kontrole základních životních funkcí. Nejdůležitějším kritériem zhodnocení základních životních funkcí novorozence je spontánní dýchání. To musí nastoupit nejpozději 1 - 1,5 minuty po porodu a projevit se silným křikem. Nedojde-li k spontánnímu dýchání, musí být neodkladně zahájena umělá plicní ventilace. Frekvence dýchání a dechový objem musí být přizpůsobeny novorozeneckým anatomickým poměrům, tj. frekvence dýchání asi 30 - 40 / min, dechový objem asi 15 - 20 ml
  9. spontánně dýchajícího novorozence zabalte do prostěradla a položte matce na prsa
  10. pupeční šňůra nemusí být přestřižena ihned po porodu. Pokud nejde o situaci ohrožující život novorozence nebo rodičky, pupeční šňůru nestříhejte ani neřežte a vyčkejte příjezdu lékaře. V opačném případě lze pupečník podvázat, ale pokud možno co nejdále od dítěte
  11. pokud došlo k odloučení placenty a jejímu vypuzení ještě před příjezdem lékaře, zabalte ji a uložte vedle rodičky při podvázaném pupečníku

Zástava dechu, umělé dýchání, trojitý manévr

Příčiny zástavy dýchání:

  • vdechnutí cizího tělesa
  • poranění horní krční míchy
  • otevřené poranění hrudníku (pneumotorax)
  • křečové stavy ? epilepsie
  • tetanus
  • zúžení dýchacích cest

Jak rozpoznat:

  • cyanóza, vosková bledost
  • nepřítomnost dýchacích pohybů (kontrolujeme zrakem)
  • necítíme proud vydechovaného vzduchu na přikloněné tváři

První pomoc u dospělých osob - umělé dýchání z plic do plic

  • poloha na zádech - rovná, tvrdá podložka
  • čistá dutina ústní, vyndaná zubní protéza, odstraněny překážky z dýchacích cest
  • záklon hlavy, udržovaný dlaní přitisknutou na čelo, tatáž ruka, nebo prsty drží nos
  • zahájení 2 - 4 hlubokými vdechy, nečekáme na první výdech (zajistí maximální rozpětí plic, jejich okysličení, rozepnutí nevzdušných ložisek, event. možnost reflexní obnovy dýchání)
  • každý umělý vdech musí být dostatečně dlouhý a hluboký (dle standardů Evropy - 0,4 - 0,6 litrů, dle standardů USA - 0,8 - 1,2 litrů), dále frekvence 12 - 16 vdechů za minutu


Jak poznat, že je dýchání účinné: zvedá se hrudník, lepší se barva postiženého, hmatný tep na krkavicích

Pokud se při úvodu umělého dýchání hrudník nezvedá a je cítit při vdechu odpor, je pravděpodobná překážka v dýchacích cestách. Jak ji odstranit najdete v článku Uvolnění překážky v dýchacích cestách. Pokud nejde těleso z dýchacích cest odstranit, provádíme umělé dýchání i nadále (bez ohledu na zmiňované cizí těleso v dýchacích cestách) - lepší nějaká resuscitace, než žádná!

Dutinu ústní čistíme a revidujeme v leže na zádech v mírném záklonu a otočení hlavy na straně. Předcházíme tak možné aspiraci, nebo zapadnutí případného tělesa do hlubších částí dýchací trubice.(Tímto způsobem nelze provádět při poranění páteře).

Při nemožnosti otevření dutiny ústní z důvodu např. křečí použijeme k otevření tzv. trojitý manévr. Ten použijeme i při podezření na poranění krční páteře. Své prsty pokládáme za úhel dolní čelisti, palce vedle sebe na bradu, tahem za úhel a mírným tlakem na bradu dolní čelist povytahujeme a vysouváme dopředu. Vytáhneme tak závěsný aparát jazyka, který uvolní dýchací cesty.

Astma (bronchiální asthma)

Astmatický záchvat často vzniká jako důsledek zhoršení chronického onemocnění postiženého.

O co se jedná: příčinou astmatického záchvatu je zůžení průdušek, většinou vyvolané alergeny (pyl, prach, plísně) či psychickým stresem nebo fyzickou námahou

Příznaky: dýchání je pro postiženého stále namáhavější, potí se, projevují se u něho pocity strachu a má dráždění ke kašli. V důsledku nedostatečného dýchání může dojít k hypoxii (nedostatečné prokrvování tkání, projevuje se cyanózou - zmodráním konečků prstu a ušních lalůčků)

První pomoc

  • postiženému rozepneme těsný oděv (límeček košile, kravata), zajistíme přísun čerstvého vzduchu, odstraníme případné alergeny
  • pokud má postižený u sebe léky (často ve formě inhalační spraye), podáme tyto léky dle návodu
  • postiženého dáme do polosedu (tzv. Fowlerovy polohy), čímž mu usnadníme dýchání
  • sledujeme stav postiženého a přivoláme lékařskou pomoc

Poznámka: důležité je psychologické působení na postiženého - jeho uklidnění a rychlost poskytnutí první pomoci

Poranění mozku (otřes mozku, zhmoždění a stlačení)

Otřes mozku (komoce)

O co se jedná: jde o dočasnou, ale rozsáhlou poruchu mozkové činnosti

Příznaky: většinou po úrazu krátké bezvědomí v řádu minut, postižený si nepamatuje na událost, bolesti hlavy, dezorientace, zvracení, pot a zvýšená dechová frekvence

Zhmoždění mozku (kontuze)

O co se jedná: jde o mechanické poškození mozku se strukturálními změnami buněk

Příznaky: většinou po úrazu krátké bezvědomí v řádu minut, postižený si nepamatuje na událost, bolesti hlavy, dezorientace

Stlačení mozku (komprese)

O co se jedná: jde o stlačení mozku vlivem krvácení či hematomu (to vzniká porušením cév při úrazu) - nemusí být tedy způsobeno úrazem, ale například i mozkovou mrtvicí

Příznaky: většinou u postiženého nastává tzv. "dvoufázové bezvědomí" - postižený upadne po úrazu do bezvědomí, po probrání zvrací a po různě dlouhé době (až v rámci dne) upadá do druhého bezvědomí v důsledku stlačení mozku vznikajícím hematomem.
Mezi bezvědomími je možné u postiženého pozorovat rozdílnou velikost zornic.

První pomoc

Postižený je v bezvědomí - ošetříme vnější poranění a pacienta uložíme do stabilizované polohy (dbáme zvýšené opatrnosti při manipulaci - možnost poranění krční páteře)

Postižený při bezvědomí - poloha na zádech s podloženou hlavou, protišoková opatření, nepodáváme jídlo ani pití.

Takto postižené osobě vždy zajistíme lékařské ošetření v co nejkratším čase, či přímo zavoláme ZZS

Tonutí

Jak je již naznačeno výše jsou dva druhy tonutí:

Tonutí vlhké: Dochází k vdechnutí vody do plic. Sladká voda se zde rychle vstřebává díky osmóze do červených krvinek. Pokud se do plic dostane slaná voda, červené krvinky mají snahu slanost ředit a vypouští do plic další vodu, dochází tak k otoku plic.

Tonutí suché: Do plic se žádná voda nedostane, dochází k reflexivnímu stažení (křeči) svalů hrtanu s následkem zástavy dýchání. Toto se může stát např. při ponoření hlavy pod vodu.

V obojích případech je znemožněno plicím správně pracovat, tělo se ocitá bez kyslíku a tonoucí upadá do bezvědomí.

Co se děje zvenčí

Tonutí ve vodě je jedno z nevětších nebezpečích při letních radovánkách. Příčinou může být podcenění sil nebo náhlá křeč svalu. Většinou se tonoucí na sebe snaží upozornit (voláním nebo máváním). Při vytahování tonoucího z vody, ale musíme být opatrní a tuto činnost raději přenechat zkušenému plavčíkovi nebo vodnímu záchranáři. Postižený se totiž instinktivně snaží po čemkoliv z vody vylézt a lehce by nezkušeného zachránce stáhnul ke dnu. Pokud není v blízkosti žádný profesionál, doporučuje se laikům počkat v blízkosti tonoucího až padne do bezvědomí a po té ho vytáhnout na břeh. Po vytažení z vody může být postižený již značně promodralý, může se objevit zduřelost rtů a ušních boltců.

První pomoc

Ihned voláme ZZS, nejlépe ještě před zahájením vytahování z vody. Na břehu je nejdůležitější okamžitá resuscitace, zvýšenou pozornost věnujeme revizi ústní dutiny, odkud musíme odstranit všechny překážky bránící umělému dýchání (u tonutí je to zejména listí či bláto). Vodu se z dýchacích cest nepokoušíme vylévat, velmi rychle se vstřebává sama. Nezapomínáme ani na podchlazení (vysvlečeme postiženého z mokrých šatů a přikryjeme např. suchou dekou). Pokud se postižený po resuscitaci probere již na místě, zajistíme mu přesto převoz do nemocnice.

Zajímavosti

Tonutí (suché) může být vyvoláno také onemocněním (např. infarktem myokardu, mozkovou mrtvicí, při epileptickém záchvatu apod.).
Vlhké tonutí se může přihodit také při plavání v dešti či za silného větru, kdy postižený vdechuje drobné kapičky tvořící se nad hladinou.
Při tonutí ve studené vodě se výrazně zpomalí metabolismus buněk, jsou zaznamenány případy, kdy se podařilo tonoucího zachránit i po více než 50-ti minutách bez kyslíku.

Shrnutí

Příznaky

Promodrání, zduřelé rty a ušní boltce

První pomoc

  • vytažení z vody - přenecháme profesionálům
  • v případě potřeby resuscitace
  • zabránění podchlazení
  • polohování: při bezvědomí (jsou-li zachovány nebo obnoveny základní životní funkce a je-li vyčištěna ústní dutina) zavádíme stabilizovanpo polohu.

Mdloba (kolaps, synkopa)

Jak je již napsáno výše, jde o obrannou reakci organismu. Je to odezva na krátkodobé zpomalení srdeční frekvence a pokles krevního tlaku, k tomu se ještě někdy přidává prudké rozšíření žilního řečiště.
To vše může způsobit, že se k srdci nevrátí prakticky žádná krev a dojde tak ke chvilkovému nedokrvení mozku (nedostane čerstvou dávku okysličené krve).
Nervové buňky jsou tak citlivé, že i tuto chvilkovou nedokrvenost registrují a přestávají správně pracovat. Následkem toho dochází k pádu. Mozek se snaží pomoci srdci, aby se nemuselo tolik namáhat, při pumpování krve do hlavy.
Když člověk leží, je pro srdce snazší dostat krev k mozku než, když člověk stojí. Jakmile je opět obnoven dostatečný přísun krve, postižený se probírá. Jiný druh mdloby vzniká například při dlouhém pobytu ve vydýchaném prostředí, ale princip je stejný - málo kyslíku pro mozkové buňky.

Pozor! K mdlobě může také dojít při prudkém úleku (vystrašení, duševní otřes, tělesný šok - postříkání ledovou vodou) nebo při pohledu na něco odporného (fobie).

Pozn.: Někdo si může plést mdlobu s bezvědomím, ale je v tom velký rozdíl. V bezvědomí dochází k povolení svalstva a hrozí tak zapadnutí jazyka což postiženého ohrožuje na životě dále jsou potlačeny obrané reflexi.

Co se děje zvenčí

Někteří lidé na sobě dokáží příchod mdloby poznat a snaží se tomu nějak zabránit (např.: si lehnou, posadí se a dají si hlavu mezi kolena) tím srdci ulehčí práci, aby prokrvilo mozek a mdloba se nedostaví.
Bohužel častější je, že jde člověk okamžitě "k zemi", proto pokud jsme blízko postiženého snažíme se ho zachytit a zmírnit tak jeho pád. Vysoký počet kolapsů se objevuje hlavně v horkých dnech, kdy je člověk vyčerpaný (nedodržený pitný režim) nebo dlouho stojí (např.: ve frontě, venkovní kulturní akce).
Citlivá osoba může omdlít, když např. rychle vstane z postele nebo má dlouho zakloněnou hlavu (sledování něčeho ve výšce, plavání stylu prsa), tím se totiž v zadní části krku skřípnou tepny zásobující mozek.
Mdloba se dá předpovědět na základě několika příznaků (zejména bledost, nevolnost, pocení, snížená tepová frekvence - bradykardie, snížený krevní tlak - hypotenze). Sám postižený může mít těsně před kolapsem problémy se zrakem (zatmění před očima, jiskřičky,?) nebo se sluchem (slyší např.: šelest).

První pomoc

Pokud někdo omdlí, první co uděláme je, že mu zdvihneme dolní končetiny. Můžeme také přikládat chladivé obklady na čelo, rozepnout tísnící oděv u krku a zajistit přístup čerstvého vzduchu.
Postižený by měl nabýt vědomí do 5-ti minut, pokud se tak nestane zavoláme ZZS. Po probrání by se ještě pacient neměl pokoušet vstávat. Asi po 10-ti minutách se může posadit a po té se pomalu postavit. Pokud pociťuje závratě necháme ho ještě ležet a po dalších 10-ti minutách vztyk opakujeme. Pokud se od postiženého dozvíme, že se u něj mdloba často opakuje nebo se kolaps dostavil bez zjevné příčiny, doporučíme mu návštěvu lékaře nebo ji sami zajistíme.

Shrnutí

Příznaky

  • bledost
  • nevolnost, pocení
  • snížená tepová frekvence, ztráta vědomí a pád

První pomoc

  • zdvihnutí dolních končetin
  • chlazení čela, uvolnění tísnícího oděvu u krku, čerstvý vzduch
  • zavolání ZZS při dlouhé ztrátě vědomí (více než 5 minut)
  • případná návštěva lékaře

Stabilizovaná poloha

Stabilizovaných poloh, tedy poloh na boku, které mají za úkol udržet průchodné dýchací cesty a zabránit vdechnutí zvratků, je více. Zde uvádíme dvě, klasickou starší a novou tzv. europolohu, která je zavedena od začátku roku 2007. Důvod zavedení nové polohy je ten, že ve starší poloze dochází k utlačování spodní ruky a hrozí její ochrnutí, nevýhodou je špatný transport postiženého v této poloze.

Starší typ

Kdy: Je určena pro pacienty v bezvědomí, kteří dostatečně dýchají a mají zachovalou srdeční činnost (toto se každou minutu musí kontrolovat).
Jak: Klekneme si k boku postiženého. Dolní končetinu postiženému (tu, která je k nám blíže) pokrčme v koleni.

Horní končetinu (opět bližší k nám) zasuneme pod hýždě postiženého, můžeme si pomoci tím, že zatlačíme na pokrčené koleno směrem od sebe, tak jakoby nadzvedneme jednu hýždi.

Dále položíme horní končetinu, která je od nás vzdálenější, přes břicho postiženého a tahem za rameno této ruky převalíme pacienta na bok. Pomáháme si při tom druhou rukou, kterou pokrčené koleno tlačíme bokem k zemi.

Po převalení zkontrolujeme, jestli má pacient spodní rameno za sebou a neleží si na něm, měl by totiž ležet spíše na prsu. Dále tlakem na bradu a čelo vytvoříme co největší záklon hlavy a tvář položíme na hřbet ruky, která je dlaní k zemi, aby nedošlo ke vdechnutí případných zvratků. Hlava je tak podložena vlastní rukou a stabilizovaná.

Novější typ (tzv. euro-poloha)

Kdy: Je určena pro pacienty v bezvědomí, kteří dostatečně dýchají a mají zachovalou srdeční činnost (toto se každou minutu musí kontrolovat).
Jak: Klekneme si k boku postiženého. Horní končetinu postiženému (tu, která je k nám blíže) položíme tak, aby svírala pravý úhel s tělem.

Nyní od nás vzdálenější dolní končetinu pokrčíme v koleni a horní končetinu na stejné straně těla položíme na břicho postiženého (toto znázorňují zelené šipky). Zraněného převalíme tak, že ho uchopíme za od nás vzdálenější rameno a pokrčené koleno a táhneme ze ně k sobě (modré šipky).

Po převalení tlakem na bradu a čelo vytvoříme co největší záklon hlavy, tvář položíme na hřbet ruky, která je dlaní k zemi, aby nedošlo ke vdechnutí případných zvratků. Hlava je tak podložena vlastní rukou a stabilizovaná. Druhou ruku můžeme ohnout v lokti, aby nedošlo k nějakému nechtěnému zranění. Ještě upravíme pozici pokrčené dolní končetiny, ta by měla být v kyčli a koleni ohnuta do pravého úhlu.


Stranu, na kterou postiženého převalíme, zvolíme podle druhu zranění. Snažíme se tedy zraněného položit na nepoškozenou polovinu těla. Výjimkou je pneumothorax, kdy se tíhou celého těla fixuje hrudník a částečně se tak tlumí bolest. Na jedné straně smí člověk ležet maximálně 30 minut.
Pokud máme podezření na vážnější zranění s vnitřním krvácení nebo se obáváme zlomeniny páteře postiženého do stabilizované polohy vůbec neukládáme, pouze zajistíme dýchací cesty. Ve stabilizované poloze se snažíme základní životní funkce kontrolovat v krátkých časových intervalech, aby se případné vypadnutí odhalilo co nejdříve a ihned se začalo s resuscitací.